Vzpomínky na kouzelné chvíle…

Vzpomínky na kouzelné chvíle…

„Mamííí, ať toho nechá, teď zpívám já a ona to stejně ještě neumí, plete slova!“

Jaká slova? Co to tam ty holky dělají? Šla jsem se rychle podívat, co se děje, a mé malé dcery mi oznámily: „To je ještě překvapení, my se ve školce učíme pohádku, ale ještě ji neumíme, víš?“ O čem ta pohádka bude, neprozradily, je to prostě překvapení a hotovo! „A ty už to pořád nezpívej, Stelo, všechno prozradíš!“

Po pár týdnech se v naší školce konal dětský maškarní rej na téma Sněhová královna. Paní učitelky prozradily dětem, že některé z kostýmů se pak použijí do připravované pohádky. Všichni rodiče začali shánět a vyrábět kostýmy a výsledek byl úžasný. V den maškarního reje byla školka plná sněhových královen, vloček, loupežníků, zvířátek a dalších pohádkových postaviček a do kostýmů se převlékly také paní učitelky.

Uběhlo pár dní a rodiče byli přizváni k přípravě divadelních kulis. Společné tvoření s našimi dětmi bylo moc fajn. Všichni jsme se snažili odevzdat co nejlepší dílo, postupně vznikl krásný zimní zámek, pohádkový les, jeskyně kouzelníka či papírové loutky. Některé nápady dětí i rodičů byly skutečně originální … Na závěr se všichni tvůrci a malíři sešli u táboráku. A nastal den „D“, 12. května 2015 se sál Dělnického domu zaplnil dětmi z mateřských škol, přišli také děti a učitelé z prvního stupně základních škol a samozřejmě rodiče, babičky, dědečkové a spousta dalších, málokterá židle zůstala neobsazená. Coby rodiče malých herců jsme napjatě čekali, v hlavách se rojila spousta otázek. „Kdy už to začne? Jak se dětem pohádka vydaří? Nezapomenou roli? Bude se příběh líbit?“

A je to tady, poznáváme své děti převlečené v pohádkových kostýmech, držíme jim pěsti, pohádka Putování za štěstím začíná. Do uší nám znějí slova a tóny, které jsme doma slýchávali už dobré čtyři měsíce. Jeviště a plný sál dělají své. Sem tam je možné zaslechnout špitání pyšných rodičů: „Jsou šikovní, že?“ Každý z nás má oči zejména pro své děti, slyšíme každé jejich slovo, pozorujeme jejich pohyb a mnozí jsme pyšní a dojatí. Někteří si možná pomyslí: „ Jak je to možné? Vždyť po narození to byl takový malý uzlíček a teď tady hraje divadlo, tančí a zpívá. Je to neuvěřitelné.“

Po závěrečné písničce se sálem rozlehl nadšený potlesk, děti to zvládly! Měsíce příprav stály za to, rodiče malých herců jsou na své kluky a holky právem pyšní. Naše velké poděkování patří paním učitelkám z mateřské školy R. Tomáška, které s dětmi pohádku připravily. Jejich práce vyžaduje bezesporu hodně lásky, trpělivosti i nadání. Díky tomu nám všem pak zůstávají vzpomínky na kouzelné chvíle…

Ludmila Pustějovská
za rodiče dětí z MŠ R. Tomáška

Hlavním sponzorem webové verze pro Září 2015:inzerce

Další článek:
Předchozí článek: