16 JSME BLÁZNI… ANEB TROCHU NETRADIČNĚ O EVROPSKÉM TAMBURAŠSKÉM KEMPU

16 JSME BLÁZNI… ANEB TROCHU NETRADIČNĚ O EVROPSKÉM TAMBURAŠSKÉM KEMPU

Studénka 09. až 17.07.2016
Prázdniny se rozbíhaly, venku pražilo slunce, teplá voda v bazénech a přehradách lákala ke koupání a my se každý den zavřeli na 8 hodin v prázdné a ztichlé budově školy na Tovární ulici. To dá rozum, že to přece může dobrovolně udělat opravdu jen blázen! Anebo je to jinak?

Zatímco last minute zájezdy zvaly k cestám do dobrodružných destinací, my nikam jet nemuseli, a aniž jsme se hnuli z místa, přijela Evropa za námi —alespoň ta tamburašská —a dobrodružství zabalené do hudebních bonbónků s ní. V jihoevropském prostoru je tamburašská hudba velmi populární a rozšířená, studuje se na konzervatoři, existují tamburašské školy a také zde hraje mnoho tamburašských souborů různých velikostí. Do Studénky tudíž přijel výběr 39 mladých tamburašů z Bosny a Hercegoviny, Slovinska, Chorvatska a Srbska! Tuto mládežnickou tamburašskou elitu doplnilo 15 našich tamburašů —nadšenců (a bláznů do tamburašské hry a hudby), kteří se snaží u nás zuby nehty tuto tradici udržet a rozhodně nepřipustit konec tamburašů v Čechách. Dohromady jsme všichni vytvořili nevšední orchestr 54 hráčů.

Asi bláznivě teď působí představa, že škola, v úvodu zmíněná, zůstala tichá, když se do ní nahrnulo 54 tamburašů a začali preludovat… Pro zkoušení jsme vytvořili dva samostatné soubory, abychom mohli efektivně trénovat, a do odborné péče si nás vzalo 5 dirigentů. „Jací asi budou?“ ptali jsme se, když jsme v propozicích evropského kempu četli jejich jména. Franjo Slavo Batorek, Saša Botički z Požegy, Zoran Bugarski Brica z Nového Sadu, Zlatan Mirič z Banja Luky a Bojan Trenkič z Nového Sadu, ti měli usměrňovat a řídit naše snažení. Znali jsme jen uměleckého vedoucího kempu Franja Slava Batorka z chorvatského Osijeku jako vynikajícího muzikanta, učitele a organizátora a těšili jsme se i na ostatní čtyři dirigenty a neméně na skladby, které s nimi budeme trénovat. Jací byli jedním slovem? Famózní! Každý byl jiný, měl jiný styl práce, někdo byl velmi klidný, nehnul brvou, jiný vášnivě a názorně předváděl emoce a jak máme hrát, každopádně nebylo pochyb o vysoké profesionalitě.

Jste zvědaví, jak že se hraje v takovém tělese, jako je Evropský tamburašský orchestr (EOTO)? Nejprve si připadáte jako šílenec, protože přemýšlíte, jestli vlastně vydržíte ten dril, kázeň a soustředění a jestli nemají pravdu ti, co vás měli za blázna a nemohli pochopit, že si berete dovolenou a tu chcete trávit takto… Pak ale převáží radost z hudby, kterou milujete, pocit sounáležitosti a velkého tamburašského přátelství, a tak není co řešit! Poctivě sedíte 4 hodiny dopoledne a 4 hodiny odpoledne, kůže na prstech ze strun otlačená do ztvrdnutí vám ještě dlouho po skončení kempu bude připomínat ty báječné chvíle, kdy z neohrabaných, nejednou téměř neznějících jednotlivých hlasů najednou dohromady zní překrásná Lařina píseň z Doktora Živaga (u nás známe od M. Chladila s textem Krásné je žít) nebo jste s Johnem Travoltou a Umou Thurman v Pulp Fiction (Misserlou) či si zatančíte balkánské Malo bunjevačko kolo a už už čekáte Martu Kubišovou a bez dechu znovu prožijete její Dobrodružství s bohem Panem. Najednou má každý hlas své místo a vy máte skvělý pocit houslisty, kterému se splnil sen a hraje s Vídeňskými filharmoniky ve Vídeňské opeře na novoročním koncertě… Skoro se chce říct, že až bláznivě úžasný … je to pocit.

EOTO je totiž neuvěřitelně bláznivé uskupení hudebníků napříč hranicemi, napříč věkem, které má ve stejném složení vždy jen roční trvání —tak nacvičí na kempu program, který je zakončen závěrečným koncertem, a tak také projede celou tamburašskou Evropu, kde uskuteční další 3 až 4 koncerty v průběhu následujícího roku, a to vše jen do té doby, než bude další kemp, který začne od počátku zase nanovo psát svoji historii, možná relativně krátkou, možná také trochu bláznivou, ale neuvěřitelně krásnou! Jsem ráda, že jsme mohli být jeho součástí i u nás. Vždy je největší odměnou všem organizátorům i účastníkům hudebních soustředění hold hudbě v podobě koncertu. Závěrečné koncerty se konaly ve Studénce a ve Štramberku. Přestože skvělá atmosféra nakonec nechyběla ani na jednom, trochu bláznivě vyzněla původní naše snaha hrát, jak bylo domluveno, tj. ve Štramberku pod širým nebem, když z něj v tu chvíli padaly provazy deště a nepřestávaly. Náhradní řešení bylo zcela v duchu tohoto článku —trochu bláznivé —vždyť si zkuste nasoukat 54členný orchestr do místnosti pro max. 25 lidí…

Městu Studénka patří pochvala a dík za to, že o svých tamburaších ví a že se nebálo udělat velký organizátorský krok a spolu s nadšenými členy Tamburašského souboru Brač Studénka se vrhlo na takový podnik, jako byl Evropský tamburašský kemp. Musím poděkovat hlavně neuvěřitelně obětavé Hance Burdové, bez ní by kemp nebyl tak skvěle bláznivý! A možná ani nebyl…
Marcela, celá blázen do tamburašské hudby (a že nás v červenci ve Studénce takových bylo!)

Projekt „Tamburáš Studénka kemp 2016“ se uskutečnil díky poskytnutému Grantu z rozpočtu města Studénky pro rok 2016.

Marcela Hejhalová



Další článek:
Předchozí článek: